Srp/13

8

Jak se spoří na penzi u sousedů

Koncem července se v tisku objevila zpráva o výsledcích Českého statistického úřadu o tom, jak to s českou populací bude vypadat okolo roku 2100. Střední varianta počítá se snížením počtu obyvatelstva asi o 2,5 milionu a s výrazným nárůstem počtu seniorů. Ti by už za necelých 50 let měli tvořit přinejmenším jednu třetinu všech lidí v zemi. Demografické výhledy ČSÚ jsou letos ještě pesimističtější než poslední prognóza před několika málo lety. Ti, kdo měli už předtím pochybnosti o schopnosti státu vyplácet jim jednou adekvátní důchod, se nad těmito zprávami jistě znovu zamysleli, zda není nejvyšší čas začít si spořit. Jinak jim ve stáří reálně hrozí dramatický pokles životní úrovně. Ještě větší, než je tomu u současných důchodců, kteří přece jen jakous takous penzi od státu dostávají.

Přiznejme si, že víceméně stejným vývojem ale procházejí i ostatní vyspělé státy: „průměrný občan“ stárne všude (spolu se zvyšováním průměrného věku a klesající porodností). Není tedy od věci se podívat, jak tento vývoj řeší naši západní sousedé. O německých důchodcích je známo, že hodně cestují a v zimě tráví i několik týdnů na Mallorce, o čemž si většina českých důchodců může nechat jen zdát. Je zřejmé, že v Německu se lidé na stáří připravují jinak.

V první řadě se nespoléhají jen na stát a na peníze, které mu odvedli na sociálním pojištění. Tolik však už víme i my, že státní důchod nám jednoho dne na pokrytí všech nákladů nebude stačit. V Německu je standardem, že velkou většinu příjmů v důchodu (až 90 %) tvoří životní úspory v rámci některého komerčního spořicího produktu, ať už důchodového pojištění, podílových fondů či životního pojištění. Jinými slovy: průměrný Němec na státní důchod spoléhá velmi málo a dává přednost dlouhodobému spoření. Nejpopulárnějším spořicím produktem v Německu je obdoba důchodového pojištění, a sice kapitálové životní pojištění, v jehož rámci lidé spoří a zároveň jsou pojištěni na vybraná rizika. (Tím rizikem může být například úraz.) Tato pojištění jsou obecně nastavena konzervativně, což umožňuje, aby bylo jejich zhodnocení garantováno. Stát spoření na důchod podporuje, a proto je životní pojištění navíc daňově uznatelné.

V případě kapitálového životního pojištění je potřeba spořit dlouhodobě, ideálně většinu produktivního života. Jen tak si totiž zajistíme výsledek, který povede k dobrému životnímu standardu ve stáří. Na dlouhodobé spoření jsou však naši sousedé zvyklí a většina z nich nějakou formou spoří celý život.

Pro Čechy by současní němečtí důchodci určitě mohli sloužit jako dobrý příklad. Nejenže si před odchodem do důchodu dlouho spořili, ale zpravidla si ukládali nezanedbatelnou část příjmů. Češi naopak většinou spoří méně, než by jim rozpočet dovolil (leckdy jde spíš o symbolickou částku), což se přirozeně odrazí na výsledku spoření. Pokud svou budoucí situaci vůbec řeší.

Na tuzemském trhu lze samozřejmě dají najít produkty, které „kopírují“ německý model. Například „Renta“ od pojišťovny ERGO kombinuje spoření formou důchodového pojištění s pojištěním úrazu, přičemž si zájemce může vybrat z různě konzervativních či dynamických variant. Ty se liší v závislosti na různých investičních strategiích. U všech podobně nastavených produktů se počítá s tím, že klient na konci daného období získá o několik set tisíc korun víc, než kolik zaplatil na pojistném, a výrazně tak vylepší svůj rozpočet ve stáří.

Článek vyšel 5. 8. 2013 v Deníku. Každé pondělí vychází v Deníku článek Jiřího Patáka, ředitele portálu Chytrý Honza, týkající se různých otázek z oblasti osobních financí. Součástí článku je vědomostní kvíz, ve kterém můžete vyhrát parádní iPad mini. Slosování o iPad mini probíhá vždy za celý kalendářní měsíc.

V souvislosti s článkem by vás mohlo zajímat

• Srovnání nabídek spoření na penzi
• Spoření na penzi: alternativy, které nejsou časově vázané a umožní vám s úsporami volně nakládat




«

»