A čím platíte vy? „Kreditkou“, nebo snad „debetkou“?

 

Platební kartu běžně používá ve vyspělých zemích naprostá většina dospělých obyvatel. S ohledem na skutečnost, jak často míváme platební kartu v ruce, je zarážející, jak velký počet Čechů stále tápe, když mají vysvětlit rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. Mám prostě „kreditku“, myslí si valná část lidí, a to i přesto, že právě kreditní karty jsou oproti debetním ten „méně rozšířený druh“. Čím to je, že se ujal právě název „kreditka“, tedy nikoli „debetka“ ani „platebka“, ačkoli poslední z názvů by nejvíc odpovídal tomu, co si pod výrazem „kreditka“ většina Čechů představí – prostě platební kartu jako takovou, ať už kreditní, nebo debetní?

Zlatá kreditní karta a nákupní seznam

Důvod bychom nejspíš museli hledat až v první polovině 20. století. První platební karty totiž začaly v USA fungovat na principu úvěru. Něco jste si koupili, banka to zaplatila za vás a teprve později jste vy splatili dlužnou částku bance. Úplně první kreditní karty se daly použít jen v jednom konkrétním obchodě. Ve 40. a 50. letech už se ale vydávání kreditních karet chopily velké banky: v roce 1958 to například byla Bank of America, která vydala svou „BankAmericard“, z níž se později stala VISA. Používání karty za účelem placení bylo tedy od začátku spojené s úvěrem (tam je také třeba hledat původ samotného názvu: „credo“ znamená v latině „věřím“ – kredit je tedy důvěra vaší banky v to, že jí půjčené peníze splatíte).
Naproti tomu první debetní karta spatřila světlo světa až v roce 1978. Debetní karta vlastně jen nahradila hotovost v peněžence. Banka vám nic nepůjčuje, jen vám umožní nenosit s sebou velké finanční obnosy a platit díky debetní kartě (vašimi vlastními) penězi, které máte v bance uložené na účtu. Debetní karta je tedy spíš jen moderní forma peněženky, kdy utrácíte jen to, co skutečně máte (zase se můžeme poučit z etymologie slova debetní: „debeo“ totiž latinsky znamená „vlastním“).

Většina lidí má v první řadě kartu debetní a teprve poté si eventuálně pořídí kreditní – to aby si mohli koupit něco, na co momentálně nemají peníze. Leckdy je kreditní karta dokonce výhodnější, protože vám k ní banka obvykle nabídne celou řadu bonusů, slevových programů a podobně. To u debetních karet není zvykem a navíc ještě můžete platit poplatky za to, že vůbec můžete používat své vlastní peníze.
Kreditních karet se není třeba bát, pokud ovšem nepřekročíte (obvykle 4-8týdenní) lhůtu, dokdy máte bance půjčené peníze splatit. V USA došli tak daleko, že úplná absence kreditních karet může dokonce zhoršit dojem o vaší úvěruschopnosti! Může-li se třeba žadatel o hypotéku pochlubit dosavadním zodpovědným splácením nějaké kreditní karty, získá poskytovatel hypotéky pocit, že stejně odpovědně bude teď splácet i jemu. S kreditní kartou je to jako s ohněm: je to dobrý sluha, ale zlý pán. Při rozumném používání vám poskytne naprosto bezúročnou půjčku, spoustu slev a různých výhod. Při nedodržení podmínek však může představovat jednu z nejdražších forem úvěru.

Článek o platebních kartách vyšel 8. 4. v Deníku. Každé pondělí si můžete v Deníku přečíst článek Jiřího Patáka, ředitele Chytrého Honzy, který pojednává o nějakém zajímavém tématu z oblasti osobních financí, a zúčastnit se kvízu, kde je výhrou iPad mini.

V souvislosti s článkem by vás mohlo zajímat

• Srovnání nabídek kreditních karet
• Kreditní karty dnes umějí mnohem víc, než jen poskytnout půjčku