Jak zastavit zvyšující se počet exekucí

Počet exekucí stále roste a dotýká se všech věkových i přijmových skupin v produktivním věku. Je potřeba jednat, jelikož zadlužení s sebou nese vysoké společenské náklady.

Počet osob s exekucí vloni vzrostl na 863 tisíc, což je nárůst o 34 tisíc osob v porovnání s rokem 2016. Více než polovina z celkového počtu dlužníků má více jak 3 exekuce. Až 17 % dlužníků se pak dá charakterizovat jako chroničtí dlužníci, jelikož mají na svou osobu 10 a více exekucí.

Průměrný dluh na osobu činil 277 tisíc korun a nejvíce postiženým krajem byl Ústecký kraj se 143 tisíci lidí v exekuci. Nejméně postiženým byl naopak Zlínský kraj, kde exekutoři museli řešit v uvozovkách jen 49 tisíc dlužníků.

exekuce v datech

Zdroj: infogram.com

Tento rostoucí počet exekucí je způsoben několika faktory, které se dají klasifikovat do 3 skupin;

  • lidské: nedostatečná finanční gramotnost a absence finančního plánování
  • ekonomické: snadná dostupnost peněz díky nízkým úrokovým sazbám, společnosti vydělávající na nákladech z vymáhání
  • administrativní: absence institutu oddlužení pro širší okruh dlužníků, chybějící princip teritoriality exekutorů, vysoká administrativní zátěž pro zaměstnavatele zaměstnávající dlužníky v osobním bankrotu

Z našeho pohledu by řešením tohoto problému měla být kombinace zvyšování finanční gramotnosti společně s důslednou regulatorní ochranou spotřebitelů, před nekalými praktikami některých finančních skupin.

Zároveň by sněmovna a senát měli schválit novelu zákona rozšiřující proces oddlužení na 3 pásma: 3 roky při splacení 50 % a více hodnoty pohledávek, 5 let při splacení 30 % – 49 % a 7 let při splacení méně než 30 %, nově s možností kombinace prodeje majetku a splátkového kalendáře. Navíc by mělo dojít k integraci principu teritoriality a individuality exekutorů. Jinými slovy jeden exekutor pro jednoho povinného (dlužníka). V neposlední řadě by měla být snížena administrativní náročnost zaměstnávání lidí v exekuci, tak aby se předcházelo zaměstnávání načerno.

Míč a žádoucí proaktivita je tedy na straně státu, který by si měl co nejdříve uvědomit, že společenské i rozpočtové náklady plynoucí z nefunkčních rodin v dluhové pasti mnohonásobně převyšují výdaje na zvyšování finanční gramotnosti, finanční regulaci, či snižování administrativní zátěže.